Zabírá geomorfologický celek Bílé Karpaty (bez severního výběžku) a táhne se podél hranice se Slovenskem, kde se nachází jeho větší část. Má charakter vyššího pohoří z převážně vápnitého flyše. Vegetaci tvoří dubohabřiny a květnaté louky. Biodiversita je velmi vysoká, především na rozsáhlých květnatých loukách. Netypickou částí je méně členitá krajina u Velké nad Veličkou, která tvoří přechod k Hluckému bioregionu.

Bioregion budují především flyšové horniny bělokarpatské jednotky (pískovce, jílovce a slínovce). Komplex flyše je místy prorážen drobnými tělesy a žílami neovulkanitů, převážně andezitů. Na pramenech vyvěrajících z vápnitých hornin se vytvořily a dosud vytváří pěnovce.

Hlavní hřbet Bílých Karpat má charakter ploché, na vyšších horských skupinách členité hornatiny s členitostí 300 - 600 m. Nižší paralelní hřbet má zpravidla ráz členité vrchoviny s členitostí 200 - 300 m. Nejnižší místo je u Radějova -240 m a nejvyšší na Javořině - 970 m. Podnebí v úpatních polohách je tedy mírně teplé až teplé, v nejvyšších polohách chladnější.

Okrajové části bioregionu byly osídleny již v prehistorii, centrální a severovýchodní část bylo kolonizována až ve středověku a na počátku novověku. Lesní porosty, které zaujímají značnou část území mají většinou přirozenou druhovou skladbu. Nelesní plochy v minulosti využívané především jako louky a pastviny jsou dnes zčásti rozorány a nebo degradovány intenzivní pastvou. Bioregion se kryje s vymezením CHKO Bílé Karpaty. K významným chráněným územím květnatých luk patří např. lokality Čertoryje (NPR), Zahrady pod Hájem (NPR), Jazevčí (NPR), Porážky (NPR). Na vrcholu Javořiny je chráněn bukový prales a vrcholová louka. V kategorii maloplošných chráněných území je celá řada dalších lokalit.